Návrhář z Hugo Boss: Oblekům odzvonilo, kupte si sako a kalhoty různých barev

Návrhář Bart De Backer je jednou z nejvýraznějších osobností německé značky Hugo Boss. Nebojí se kombinovat zdánlivě nesourodé kousky a inspiraci hledá třeba ve sto let starých rodinných fotografiích. O pánské módě si s námi povídal přímo po přehlídce na berlínském týdnu módy.

Sofistikovaný rebel Bart De Backer posouvá v pánské módě stávající hranice. Jako hlavní návrhář řady HUGO u Hugo Boss zkouší nečekané kombinace, ale zároveň chová hluboký respekt ke tradiční krejčovině. Belgičan s nezvykle tichým hlasem nekompromisně zastává názor, že skutečná elegance spočívá v nenucené kombinaci nonšalance s kapkou ležérnosti.

Ve kterém období jste poprvé zaregistroval značku Hugo Boss?
Určitě to bylo ještě před tím, než jsem začal studovat módní návrhářství na Royal Academy of Fine Arts v Antverpách. Šlo o začátek 90. let, takže mi mohlo být tak 18 let.

Pro linii HUGO pracujete čtvrtým rokem, jak ji vnímáte?
Skutečně jsem k ní přilnul a toto oblečení jsem schopen sám nosit. Líbí se mi neustále nové možnosti, to jak pro sebe mohu objevovat každou sezonu další výzvy. A samozřejmě mám rád ten pocit, že oblečení, které navrhnu následně putuje do našich obchodů po celém světě.

Takže vy sám jste takovým firemním ambasadorem?
Ano, tento styl je i mým osobním stylem. Pokaždé chci vypadat upraveně, ale zároveň i zajímavě. Před deseti lety jsem přemýšlel o módě trochu jinak, než teď. Tehdy jsem nosil i bílé kalhoty a hedvábné šátky. Dnes dávám přednost hlavně džínovině a slim kalhotám s propracovanými detaily.


 

Značka letos slaví 88 let od svého založení. Co považujete za její důležité milníky?
Zpočátku se soustředila výhradně na jediný typ zákazníka. Později však rozšířila stávající portfolio vzájemně odlišnými řadami jako Boss Orange, Boss Black, Boss Green, Boss Selection a HUGO. Začala vytvářet oděvy pro všechny společenské příležitosti.

Vaše pánská kolekce HUGO podzim/zima 2012 působí extravagantně. Třeba šeříkově fialový oblek jsem opravdu nečekala. Mám to chápat jako další krok ve vývoji značky, která je konstantně vnímaná jako konzervativní?
Pro mě řada HUGO ztělesňuje muže jako sofistikovaného rebela. S mým týmem se snažíme posouvat hranice pravidel a zkoušíme nové varianty. Například tradiční oblek doplníme kozačkami a přes vlněný kabát ovážeme mohutný kožený opasek.

Co je pro tuto kolekci charakteristické?
Nazvali jsme ji Surreální nostalgie. Navrací se k tradičním hodnotám a odkazu poctivé krejčoviny, ale obojí interpretuje moderním způsobem. Když jsem na této kolekci pracoval, cestoval jsem po celém světě a viděl řadu malých krejčovských dílen. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé věnovat jim pozornost. U trenčkotů a obleků jsem si pohrál s prvky, které už v dnešní době téměř neznáme. Vytvořil jsem nové tvary a detaily jako třeba toto sako s dvojitými klopami a ostrou linií, které mám právě na sobě. Líbí se mi retro vzhled, proto jsem se inspiroval 60. lety a vybral pleteninu, kostky a úzkou siluetu. V kolekci jsou také ohrnuté nohavice, roláky oblečené pod košile a černé klobouky.

Jaké hlavní trendy tedy budou příští zimu převládat?
Zásadní je kombinace saka a kalhot, které se budou nosit více, než jednobarevný oblek. Například tmavě modré sako s šedými kalhotami, k tomu košile ve výrazném odstínu, nebo rolák. Barvám vévodí černá, tmavě hnědá a šedivá. Pro jejich oživení poslouží hořčicová, purpurová, červená a zelená. Z doplňků bych na první místo jmenoval šátek a nápadité ponožky.

Jak definujete svého typického zákazníka? Jakým stylem takový muž žije a na co klade v módě důraz?
Preferuje vysokou kvalitu a v módě nerespektuje nastavená pravidla, spíše si s nimi trochu pohrává. Například kombinuje klasický oblek s teniskami. Protože s oblibou a hodně cestuje, dává přednost ležérní eleganci. Když ráno odchází z domu, uvítá, že ve stejném oblečení může jít také večer za zábavou. Určitě ho zaujme sametové sako kombinované s hedvábím, které jste odpoledne viděla na módní přehlídce.

Návrháři často říkají, že je jednodušší tvořit pánské kolekce, než ty dámské. Je to pravda?
Je skutečně těžké říct, co je obtížnější. U pánských modelů je pochopitelně nutné přemýšlet docela jinak. Pro pánské oděvy se používají zpravidla jiné barvy a někdy i materiály. Muži rádi oblékají něco, co už znají a to se pak může dále vyvíjet. Pokaždé je nutné najít především správnou rovnováhu a mít na paměti, že výsledek nesmí být nikdy příliš komplikovaný.

Co je podle vás skutečná elegance?
Samotná elegance má mít nonšalanci, alespoň nepatrný náznak ležérnosti a nesmí být příliš nucená. Aby byl člověk elegantní, kromě dobrého vkusu samozřejmě pomáhá i to, když je k sobě upřímný ohledně své postavy. Měl by zkrátka vědět, co si může dovolit a co je pro něho už příliš.

Předpokládám, že řešit aktuální sezónu je pro Vás v tuto chvíli věc téměř zapomenutá. Přesto si neodpustím otázku, které módní prvky a barvy považujete za stěžejní v létě 2012?
Obzvláště pro linii HUGO je toto období hlavně o jasných barvách. Nazývám to „new colour blocking“ - zkombinujete zářivé sako se zářivými kalhotami a doplníte je bílým trikem. Také jsme vsadili na černobílou kombinaci a světle modrou. V kolekci jsou šortky do půlky kolen, jednoduché košile bez rukávů, tenké bundy s prodlouženou délkou na zadní části připomínající frak, saka na jeden knoflík, lakýrky v barvě burgundského a černé polobotky, které od šedivé špičky odděluje bílý proužek.

Je ve vašem blízkém okolí někdo, kdo vás přímo inspiruje při tvorbě návrhů?
Je to hlavně umění a architektura. Například kolekce podzim/zima 2012 byla inspirovaná jedním stále žijícím malířem, který vytváří klasické obrazy, ale vždy s nějakým zajímavým moderním detailem. Třeba kreslí plátna s postavami, kteří mají na sobě oblečení naruby. Když cestuji, rád se nechávám inspirovat lidmi kolem sebe. V New Yorku je spousta skvělých krejčovství, která prodávají svým klientům špičkové kousky.

A co staré fotky z archívů Hugo Boss?
Ty mám moc rád, ale nejde jen o naše firemní snímky. Obecně si s oblibou prohlížím rodinné fotky, které byly pořízeny v Německu třeba před sto lety. Pokaždé se divím, co nápaditého se už tenkrát nosilo.

Máte tendenci automaticky hodnotit oděv každého člověka, který se kolem Vás jen mihne a v zápětí mu vystavit pomyslnou známku?
Neřekl bych, že lidi přímo hodnotím, spíš si jich více všímám. Není zásadní, jestli je někdo takzvaně dobře, nebo naopak špatně oblečený, ale jak na sebe pohlíží on sám. Zvolený oděv totiž ukazuje, jak chceme být navenek prezentováni a částečně odhaluje i lidskou povahu.
-------------------------------------------------------------------------------

pozn. redakce: Děkujeme za tento názor. Podporuje tím to, s čím dlouhodobě pracujeme v kurzech školy psychologické interpretace vzhledu 3AXIS VISUAL language.

Nahá opice


Na konci 17. století bylo na zemi 500.000 lidí. Teď je nás několik miliard. Pokud nezpomalí tempo růstu bude nás za 260 let 400 miliard nahých opic. Jinak, na každém kousku země bude taková hustota lidí jako je teď v našich hlavních městech. Není to radostná perspektiva. Zvláště, když si uvědomíme, že jsme jenom biologický fenomén. Přes velkolepé myšlenky a nabubřelou ješitnost jsme stále nenápadní živočichové podrobení všem základním zákonům živočišného chování. než však dojde k tomu, co píšu porušíme si právě ty biologické zákony, jež ovládají naši přirozenost, že se jako vládnoucí druh zhroutíme. Trpíme podivným velikášstvím, které nám namlouvá, že se to nikdy nemůže stát. Že stojíme mimo okruh působení biologických zákonů. V minulosti vyhynulo tolik zajímavých druhů a ani my nebudeme výjimkou. Pokud nenahlédneme pod povrch našeho života. Je nejvyšší čas minci obrátit. A ukázat si i její rub. Protože jsme tak mocní a bohatí na rozdíl od zvířat, jsme i citliví na svoje zbohatnutí a na svůj původ a tedy i na svou minulost. Jsme totiž neustále v nebezpečí, že ji zradíme. Jsme i možná optimisté. Vyrovnáme se s tím stresem, přelidněností, ztrátou soukromí a nezávislostí, že přetvoříme své chování - budeme kontrolovat své agresivní a teritoriální pudy, sexuální podněty, ale i rodičovské sklony a že pudům přidáme konečně i svou inteligenci. Mám za to, že je to nesmysl. Naše drsná přirozená živočišnost nám to nikdy nedovolí. Ovšemže se můžeme přizpůsobit. Ale naše přizpůsobivost má své hranice za které jít nemůžeme. Až pokud své hranice důkladně poznáme a jestliže je budeme respektovat, pak budeme mít naději, že přežijeme. Větší než žádnou. Neznamená to naivní návrat k přírodě. Znamená to prostě, že bychom měli přizpůsobovat svůj inteligentní pokrok požadavkům chování. Musíme se zdokonalovat spíše v KVALITĚ LIDÍ než v kvantitě. Jestliže tak neučiníme s LÁSKOU, budou se naše potlačované biologické pudy stále upevňovat, až se celá přehrada života protrhne a celou naši pracně vybudovanou existenci odplaví povodeň. Ta poslední.

(na motivy knihy Desmonda Morrise - Nahá opice)



Jediné, co je stálé je změna

Jediné, co je stálé je změna. Příroda se pohybuje a mění v cyklických rytmech. Vše, co my lidé děláme a známe - se někde rodí, vyvíjí, zemře, narodí se znova v nové formě a vytváří tak nekonečný koloběh. tak se například příroda probouzí na jaře k novému cyklu; děti jsou znovu zrození následovníci, kteří navážou na cyklus rodiny a vedou ho dál. Všechny tyto rozdílné evoluční fáze se musí podvolit zákonu yin a yang.


Znamená to, že proměna z jednoho stavu do jeho opaku je danou a nezměnitelnou nutností: horko jednou vychladne, léto se promění v zimu, a dokonce i to nejsilnější mládí uvadne ve stáří. Tak má vše za svého přirozeného protihráče, který se stará o to, aby stromy příslovečně nerostly do nebe a řád univerza zůstal zachován. Nejenže tyto opačné síly existují v harmonii, ony potřebují jedna druhou pro doplnění. V harmonickém vztahu se muž a žena musí doplňovat jako yang a yin. Yin nemůže existovat bez yang a stejně tak by yang nebyl možný bez yin. bez dne by nebyla noc, bez nahoře by nebylo dole, bez ženskosti by nebyla mužskost, bez vnitřku by nebyl vnějšek, bez plusu by nebyl minus. 



Znak pro tai-chi symbolizuje proměnu jednoho pólu v druhý. Tmavý aspekt yin a světlý aspekt yang se k sobě v každém okamžiku a v každém úseku upřímně a vroucně vinou stejně jako dva milující se partneři. Čím více se však jeden z pólů vyvíjí, tím více se přibližuje svému možnému maximu. Každá vlna má svůj vrchol, avšak potom existuje jen jeden směr a to dolů. Stejně je tomu i v přírodě. Když slunce stojí nejvýše začíná jeho sestup. Když je měsíc v úplňku začne taky ubývat. Tak má všechno své přirozené hranice. Více než maximum nemůže existovat: V nejvyšším bodě přebírá velení opačný vliv. kdo nedokáže přestat když je v nejlepším, bude se pořádně divit. I v lásce jsou skryty bolest a zklamání, a to tím více, čím vroucnější a hlubší vaše láska je.

Michal Zachar (Gůnther Sator - Harmoni v partnerství a lásce)

Dozvuky semináře DOTYKY 3 = JE KONEC HRY

Hrála jsem divadlo. Dost dlouho jsem hrála divadlo sama se sebou. Nevidíc přes ten pečlivě utkaný závoj představ, co jsem si o životě utvořila, trýznila jsem sama sebe. A tak jsem si nevědomě zavírala dveře ke skutečnému životu.





Před 14 dny jsem se zúčastnila kurzu PhDr. MUDr. Miroslava Krejčíře s názvem Láska, energie, sexualita. Byl to kurz o dotycích. Když jsem na ten kurz jela ani v nejmenším jsem netušila, co všechno se po něm ve mně následně odehraje a odkryje. Asi dva dny po skončení kurzu jsem cítila takový zvláštní tlak v oblasti srdce. Pár dní na to se objevila úzkost a nevysvětlitelný bezdůvodný strach. A pak jsem si vzpomněla na jeden velmi silný citový zážitek ze svého života.

Bylo to asi před 12 lety. Tehdy jsem poznala jednoho muže, jmenoval se Tomáš. Byla to taková ta láska na první pohled. Protože jsme neměli možnost se často vídat, psali jsme si dopisy a nádherné básničky. Pak jsme společně strávili dovolenou v Tatrách. A tam se to stalo. Poznala jsem, že on je ve skutečnosti úplně jiný člověk, než jsem si vysnila, než jsem si představovala. Nebyl to žádný něžný a romantický princ, spíše naopak. Jednoho dne jsme si spolu vyjeli na běžky. Po cestě jsem byla unavená a už jsem nemohla dál. Volala jsem na Tomáše, který byl daleko přede mnou. Otočil se, vrátil se ke mně, ale řekl mi, že on pojede dál, že se přece teď nevrátíme, že ho to teprve začalo pořádně bavit. A ujel pryč. Zůstala jsem sama v horách, hluboko v lese, daleko od lidí s rozervaným srdcem na kusy. S Tomášem jsme se rozešli ve zlém. On mi tehdy řekl jednu moc důležitou větu: „Jano, ty žiješ v iluzi, ne ve skutečnosti.“ Když mi to tehdy řekl, strašně jsem se rozčílila. Tomáš měl pravdu, ale já jsem to pochopila až teď.


Spolu s touto vzpomínkou se mi před očima objevila ještě jedna. Byl to zážitek z prvního porodu, z porodu mé dcery. Celé těhotenství jsem ležela v knihách o alternativních porodech, meditovala, cvičila gravidjógu a těšila se na ten úžasný zážitek příchodu dítěte do našeho života. To bylo všechno krásné. Jenomže já jsem se tak držela těch svých představ, že jsem jaksi pozapomněla, že porod dítěte je taky těžká fyzická a duševní práce a že to bolí a dost. To co se pak odehrálo na porodním sále mě zlomilo. Celé jsem to vnímala jako znásilnění. Konec byl tak dramatický, že dcera málem přitom přišla o život a císařský řez nás obě zachránil. Ještě rok poté jsem se z toho všeho vzpamatovávala. Vinila jsem všechny, lékaře za jejich necitlivý přístup, manžela, že mě v tom nechal a přihlížel tomu násilí. Dnes se však na celou situaci dívám jinak. Nechme stranou diskuse o alternativních porodech, nic proti nim nemám. U mě byl problém v něčem jiném.

To, co spojuje obě příhody z mého života je víra ve své představy. Žila jsem svými představami, ale nežila jsem ve skutečnosti. To, co nás zraňuje jsou naše vlastní představy, jsme zklamaní a zranění, když se pak naše představa nesplní. K tomu se přidala ještě moje pýcha. Vnímala jsem sama sebe jako poloviční bohyni, která milostivě dovoluje lékařům dotýkat se její svatyně. Lékaři přitom jen pečlivě odváděli svoji práci, byla jsem jen obyčejná žena, stejná tam dole jako každá druhá, které lékaři pomáhali přivést na svět její dítě. Nic víc a nic míň.

Tyhle dvě vzpomínky mě uvedly na dva dny a dvě noci do stavu hluboké deprese, kdy se mi střídaly stavy zoufalství, beznaděje, bezmoci, strachu a úzkosti. Začala jsem si uvědomovat, že celý svůj život o něčem jenom sním. Ráda jsem četla a snila a tyto sny, představy jsem pak vměstnávala, projektovala do lidí kolem sebe. Když jsem si tohle začala uvědomovat, ztrácela jsem pevnou půdu pod nohama, najednou se nebylo čeho chytit. Přestala jsem věřit svým představám, ale zároveň jsem nebyla schopná si odpovědět na otázku, co je tedy skutečnost. A jaký tohle všechno má smysl? A tak jsem přišla do bodu, kdy jsem věděla, že jakékoliv lpění (snaha se něčeho nebo někoho chytit) je jenom lhaní si sama sobě. Svěřila jsem se se svými pocity manželovi a hledala nějakou oporu v něm, chtěla jsem se opřít, chtěla jsem se ho chytit, zoufale jsem se chtěla něčeho nebo někoho chytit. Nevím, jestli existuje něco jako peklo, ale tohle bylo skutečné peklo mojí duše. Manžel zareagoval naprosto skvěle a moc mi tím pomohl, i když v tu chvíli mě to snad uvedlo do ještě většího zoufalství. Řekl mi: „Miluješ mě nebo jsem jen další tvoje představa? Prober se!“ Poté odešel do práce a nechal mě v tom stavu samotnou. A to byla ta poslední kapka. V ten okamžik jsem si plně uvědomila samu sebe. Nikdo jiný mi nezbyl než já sama. Zůstala jsem jenom já a můj strach. A tak jsem se s ním smířila. V té chvíli smíření jsem uvnitř sebe ucítila takovou zvláštní sílu, nevím jak to nazvat, snad vůle k životu. Poznala jsem, že já jsem tvůrcem svého života, že na mně záleží, jak a co budu žít. Že si můžu vybrat, jestli chci žít v tomhle strachu nebo svému životu dám jinou podobu a jiný směr. A pak jsem se začala pomalu probouzet z té temné noci. Viděla jsem manžela a děti a cítila, jak je mám ráda, jak o ně ráda pečuji, jakou z toho mám radost. Smířila jsem se s tím, že holt nebudu létat, budu prostě chodit po svých nohou a jsem za to vděčná.

Mystikové by mi na tohle zřejmě řekli, že to co se mnou hrálo tu hru, bylo moje ego, moje vlastní pýcha, já sama. Sama sebe jsem trápila svými představami. Je konec hry, opona spadla a začíná život s jeho světlem i s jeho stínem, se vším všudy tady a teď.

Vaše Jana

DOTEKY - L.E.S. 3.

Na chvíli jsem se odmlčela... V sobotu jsem totiž prošla třetím dílem kurzu Láska, energie, sexualita pod vedením MUDr. PhDr. Miroslava Krejčíře. Tentokrát byl o dotecích... A řeknu vám... pěkně to se mnou zamávalo...


Po skončení kurzu jsem odjížděla s kamarádkou na wellness pobyt, který byl už dlouho domluvený. Nechtělo se mi ani trochu...toužila jsem akorát po tom - BÝT SAMA.. Což se mi po celu dobu pobytu absolutně nedařilo, protože to nebylo druhou stranou vůbec chápáno.. A jak mě v tom hotelu každodenně opečovávali, což jsem si dlouhou dobu odpírala, tak jsem si uvědomila, jak je i spousta jiných, pro nás běžných věcí, O DOTECÍCH, a jak moc mi chyběly.. A užívala jsem si všechny druhy doteků - a to i pohledem a slovem... Poprvé jsem si to uvědomila v sauně při teplotě 97C, kdy jsem si po nahém těle roztírala pot...a to by si člověk myslel, že se mu v takovém horku hlava přehřívá, ale mně se v ní rozsvítilo... :-) A celý čas mi běželo hlavou to, co řekl Richard Bach v "Nikdo není daleko"... "Když chceme být s někým, koho milujeme, nejsme už vlastně s ním ?"

Blanka Najada Zámečníková
Štítky:

Poznejte svou pravou tvář - TEST

Tento test je inspirován (převzali jsme fotografie a terminologii) podobným testem od Lipóta Szondiho, maďarského psychiatra z 19. století, který chtěl odhalovat skryté sklony osobnosti podle sympatií a antipatií, jež v lidech vyvolávaly fotografie psychopatů. Vycházel z principu "svůj k svému" a z poznatku, že na druhých většinou nejvíc nesnášíme to, co se nám nelíbí na nás samých a co potlačujeme.


Vyhodnocení testu pracuje s dvěma typy ego-obran.
  • Reaktivní výtvor: Úplně odmítneme své skryté sklony a kompenzujeme je tím, že se začneme chovat zcela opačně.
  • Sublimace: Skryté sklony nahradíme sociálně přijatelnějšími, nebo dokonce užitečnými postoji, uměleckými aktivitami, koníčky...
Před sebou vidíte osm portrétů více či méně sympatických lidí. Dobře si je prohlédněte a vyberte mezi nimi člověka, kterého byste opravdu neradi potkali v noci v podzemním parkovišti a kterého byste podezřívali z nejhoršího. 

Vyberte si obrázek (A - H = symbol se objeví při najetí myši nad obrázek),
který vás nejvíce děsí, a na konci si přečtěte vyhodnocení.

A B C
D E F
G H

Vyhodnocení:
A. Vybrali jste si sadistu.


Potlačené sklony: autoritářství, potřeba ovládat, zlomyslnost. Jestli jste si vybrali tento portrét inkvizitorského profesora, zřejmě před druhými i před sebou pečlivě skrýváte "silné sklony ke krutému, agresivnímu nebo ponižujícímu chování k ostatním".
Popření: Jste zcela neškodná bytost. Podřizujete se, jste schopni se obětovat, vždy připraveni pomáhat svým bližním. Jste usměvavý zaměstnanec, ochotný kolega. Zároveň však není snadné být vaším nadřízeným. Když se vám nechce do nějaké práce, děláte obstrukce hašteříte se, trucujete, jste neochotní...). Vaším stylem je pasivní rezistence, naléhání, které časem "otráví".
Sublimace: Své sklony uplatníte v určitých profesích - řezník, chirurg, policista, zubař, vyšetřující soudce... Nebo je můžete rozumově zdůvodňovat, vést dlouhé rozpravy o řádu a autoritě (syndrom "ředitele zeměkoule").


B. Vybrali jste si zuřivce.  


Potlačené sklony: impulzivita a násilí. Jestli jste dostali strach z tohoto chlapíka s hlavou pitbulla, znamená to, že jste v sobě potlačili, udusili silnou agresivitu.
Popření: Jste mírumilovní, často až extrémně laskaví. Jste přívětiví, přející, hotové dobrotisko, vzbuzujete dojem, že jste solidní a ovládáte své emoce. Vaše náklonnost bývá stabilní, máte silná pouta k lidem, věcem, idejím. Na konci dne však býváte často vyčerpaní. Vysiluje vás neustálé skrývání násilných sklonů, k němuž vás nutí touha být všem sympatičtí.
Sublimace: Svou impulzivitu někdy pozitivně využijete při sportu. Vedete dozajista hyperaktivní život. Váš čas zaplňují stovky projektů, organizujete spousty různých věcí nebo prostě jen vybíjíte svou energii na diskotéce.


C. Vybrali jste si katatonika. 


Potlačené sklony: blouznění, hyperaktivita v oblasti fantazie a intelektu. Pokud vás znepokojil ten usměvavý, špatně oholený typ, vřou a kypí ve vás síly, které vás mohou zcela odtrhnout od reality, jestliže s nimi něco neuděláte. ´
Popření: Upínáte se k jistotám, spoutávají vás stereotypní postoje nekladete si otázky, neinovujete, nehledáte změnu...). Jste prototyp stydlivky, který se překonává. Největší strach máte z toho, že ztratíte kontrolu. Díky tomu jste trochu rigidní, pořád v defenzivě, někdy zablokovaní, vždy podle pravidel. Zadržujete své pocity (málo je dáváte najevo, nedělá vám dobře podělit se o své city, přestat se ovládat...).
Sublimace: Vaše schopnost imaginace se často uplatní v různých tvůrčích činnostech, které však vždycky mají svůj řád. Stává se z vás tedy "zaměstnaný kreativec" - grafik, novinář, fotograf, stylista...


D. Vybrali jste si schizofreničku.


Potlačené sklony: izolovanost, špatné vnímání tělesných hranic, nedostatečné ovládání těla. Zježily se vám vlasy při pohledu na ty mrtvé oči a obličej bez výrazu? Poznáváte v nich totiž své vlastní démony - nezájem o sociální vztahy a omezený rejstřík citů".
Popření: Věříte na setkávání s lidmi, výměnu názorů, společnost. Chodíte hodně mezi lidi. Vaše zapojení mezi lidi však často neprobíhá k vaší spokojenosti, kontrastuje s vaším bídným intimním životem. V hloubi duše se cítíte pořád osamělí. Vaše vztahy zůstávají na povrchu, jsou odosobněné, nemají "šťávu", chybí v nich skutečné city. Ve skutečnosti vlastně druhé nepotřebujete, nepotřebujete s nimi žít.
Sublimace: Ve všem, co souvisí s intelektem, nebo v individualistických činnostech, jako je hudba, čtení, meditace. Své sklony můžete rovněž nasměrovat do nějaké mysticko-sportovní vášně (trekking, horolezectví...) nebo do zážitků, které vás oprostí od společnosti lidí (plavba osamělého mořeplavce kolem světa, odchod do kláštera...).


E. Vybrali jste si hysteričku.


Potlačené sklony: nestabilita, narcismus, exhibicionismus. Zdálo se vám, že se od této podivné dámy s těžkými víčky můžete dočkat lecjakých hanebností? To znamená, že ona ztělesňuje všechno, co na sobě nenávidíte - frenetickou chuť svádět, zálibu v okázalosti, touhu po uznání, sexuální přitažlivost...
Popření: Působíte dojmem rezervovaného, velmi do sebe uzavřeného člověka. Ve skutečnosti se ve vašem nitru stále hlásí o slovo a proti vaší vůli se neustále projevuje maskovaná faleš. Vaši touhu svádět často překrývají obsedantní projevy. Jste velmi pečliví, spořádaní ve svém chování, s puntičkářskými způsoby. Býváte "šik", máte klasický styl, jste zkrátka jako ze škatulky, ale vždycky s nějakým drobným doplňkem, který přitahuje pohledy.
Sublimace: Někdy si volíte neobvyklou specializaci (třeba latinskou filologii) nebo originální životní styl (rozhodnete se pro zaryté vegetariánství). Můžete mít po svém boku nápadnou osobu, aby s vámi kontrastovala. Nebo si osvojíte nějaký zvláštní zvyk - například olíznutí rtů, pokaždé než začnete mluvit.


F. Vybrali jste si ženu v depresi. 


Potlačené sklony: pochybnosti o vlastní hodnotě, pocity méněcennosti a viny. Je-li pro vás tato neškodná bytost ztělesněním toho nejhoršího, znamená to, že jste v podstatě hluboce smutní a pesimističtí, ale nedáváte to najevo.
Popření: Uvolněný a bezstarostný typ extravertní osobnosti. Někdy opravdu veselá kopa. V každém okamžiku z vás čiší dynamičnost, sebedůvěra a optimismus. Občas se projeví podráždění, špatná nálada a podivné návaly smutku (syndrom smutného klauna). Někdy také můžete působit podezřívavě a nevraživě.
Sublimace: Svého duševního utrpení se zbavujete tím, že se staráte o utrpení druhých (ošetřovatel, psycholog...). Anebo se uplatníte v náboženství či v boji za dobrou věc.


G. Vybrali jste si maniaka.  


Potlačené sklony: extraverze, vzrušení, sebepřeceňování, marnotratnost. Vzbuzuje ve vás ten žoviální dobrák nenávist a odpor? Asi v sobě skrýváte nadšení, které by z vás snadno mohlo udělat blouznivce a fanatika, v každém případě někoho, s kým se nedá žít.
Popření: Nesnášíte hluk, výstřelky, nevázanost, máte strach ze skandálu. Jste vzorem diskrétnosti, rezervovanosti a zdrženlivosti. Jste rozumní, šetrní, své chování dobře ovládáte, nic vám neuteče, žádný prohřešek nepronikne na povrch. Někdy se však vaše potlačovaná mánie projeví na druhých - máte na ně přehnané požadavky, potřebujete všechno kontrolovat, prověřovat, dohlížet...
Sublimace: Veselí společníci, duše party, jste schopni zorganizovat obrovské večírky, vymýšlet všemožné zábavy. Mohou z vás být odborníci na vztahy s veřejností, reklamu. 


H. Vybrali jste si zvrhlíka.


Potlačené sklony: homosexualita, transvestitismus. Zdá se vám, že by ten mladíček mohl být nebezpečným pederastem? Není pochyb o tom, že máte potíže s vlastní identitou, a to především sexuálního rázu.
Popření: Přehnaně, přespříliš projevujete své biologické pohlaví. Vaše postoje, vzhled, chování, zkrátka všechno na vás přímo křičí, že jste "opravdový" muž nebo "opravdová" žena. Jste skutečný chlapák nebo velmi sexy žena a v obou případech ďábelští svůdci (lovíte, shromažďujete "zářezy na pažbě"...). Vaším dalším zvláštním rysem je, že mezi vámi a jinými muži, resp. ženami panuje silná rivalita. Snažíte se jim přebrat jejich ženu, případně muže.
Sublimace: Angažujete se v boji za základní hodnoty - rovnost pohlaví, stejné platy, stejné zastoupení mužů a žen... Nebo máte talent (i úspěchy) v činnosti tradičně vyhrazené druhému pohlaví - v případě mužů např. móda, péče o vlasy, líčení, u žen zase motorky, pilotování stíhaček atd.

zdroj: O grafologii

Co říkají gesta?

Jistě se Vám stalo, že Vás někdo upoutal svým vzhledem. Že jste si udělali "obrázek" o partnerovi pro jednání jen na základě jeho vzhledu, pozdravu a podání ruky. Co znamená, když náš postoj, gesta, způsob sezení, chůze nebo mimika a make-up či oblečení říká něco jiného než se snažíme vyjádřit slovy? Všímáme si toho? Dnešní BLESK si všimnul gestikulace německé kancléřky.


Prostřednictvím nonverbální (ne neverbální, jak se s oblibou říká...) komunikace si s druhými lidmi předáváme informace o tom, jak vnímáme sami sebe, jak svého partnera a o vlastních emocích, napětí a rozpoložení. Neverbální signály vysíláme většinou podvědomě a přijímáme je také podvědomě. Mnozí z nás však pod tlakem konvenční morálky předstírají, že jsme jim sympatičtí, že je něco zajímá, že všemu rozumí apod. Pak se snaží přizpůsobit i mimoslovní komunikaci předstíranému dojmu. Výsledek je, že si my příjemci tohoto signálu dříve či později uvědomíme, že na nás někdo tzv. "hrál boudu".

Angela Merkel toto gesto používá v momentě, kdy chce dát svému postoji a tím i svému vyjádření jasně pragmatický a spíše uzemňující směr. Souhlasím tedy s tím v článku, že se pokouší udržet si odstup. Ale nevíme od čeho. To už by byla čirá spekulace a my bychom museli být s ní přímo součástí děje, abychom toto pochopili a poznali. Prsty jsou otáčeny k zemi, tedy k něčemu pevnému. jakoby se hypoteticky o cosi pevného opírala či odtlačovala. Ovšem spojení rukou a a především pevný stisk vytváří dojem, že se je nejenom opírá o svůj svět před sebou, ale také možná tlačí svoje představy (na její hlavu a směrem nahoru ukazují oba dva palce) do pozice, kdy nebude patrné, do jaké míry s tímto postojem ona sama sympatizuje či nikoliv, podle tlaku rukou soudím, že nikoliv. Její řešení by bylo možná ještě razantnější. O tom svědčí její palce, které jakoby tlačí silou proti sobě. Ruce nespíná, ani nepropíná, jen se výrazně dotýká konečky 4 prstů, malíčky k sobě nedává. 

Umožnuje tento signál ještě i jiné vysvětlení? Ano, pokud budeme uvažovat více esoterně.  Zakrývá si oblast žluté čakry, kam mnohé systémy hlavně východnách nauk umísťují sídlo našeho já - ega. Oblast spodního mozku, jenž je odpovědný za zdravý chod celého těla. Za trávení a příjem a zpracování potravy. Pokud je paní Angela i svou duší odpovědna za věci, které se dějí kolem ní na evropské a světové politické scéně, je možná změna měny nyní příliš velké sousto, s kterým ona sama vnitřně až tak nesouhlasí. Tomu by odpovídal i postavení svalů v její tváři. Nemusíte být pan Dr. Cal Lightman z proslaveného a současně za vlasy trochu přitaženého seriálu Anatomie lži, jenž nás však velmi dobře upozorňuje na nutnost dívat se na sebe jako na informaci. Pokud by se totiž jednalo o gesto církevní, jak naznačuje článek, měla by ruce více propletené a spojené. Zde ve spojení s mikrovýrazem úst na snímcích, jde o gesto sevření, je tam patrné napětí i ve svalech kolem rtů, které jsou velmi rovně posazeny. Až skoro nepřirozeně. A to na 3 fotografiích ze čtyř.

Co s tím? Řeč těla je rozhodně zajímavá, pokud ji doplníte o řeč oblečení a vůbec celkového vzhledu, sama o sobě je to jen jediný systém vytržený z kontextu a to by měla řeč těla vždy zoohledňovat, nebo spíše my, kteří ji vykládáme. 

V České republice a vůbec na světě se věnuje pouze jedna skupina celkovému vzhledu a to v systému 3AXIS VISUAL language, který spojuje všechny zmíněné prvky v jeden celek. A na rozdíl od řeči, což je obecná lidská schopnost komunikovat a dorozumívat se podle pravidel jazyka, je jazyk systém znaků a pravidel, kterými se jejich mluvčí řídí při sdělování informací. A řídit a ovládat sebe jako informaci je už to nejvyšší patro osobního rozvoje. 

PS: ještě k paní kancléřce - opravdu neříká úplně všechno..., ale to je už je něco jiného...
autor: Michal Zachar
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)